Nejen láska prochází žaludkem

Občas potřebuji znát názor odborníka a tak si sednu na podlahu před své psy a snažím se z nich dostat nějaká moudra. Vždyť kdo jiný by mi mohl podat pravdivější a skutečnější fakta ohledně psovitých, než oni sami? Je zvláštní, že všechny jejich odpovědi se stáčí kolem jídla…

otázka: „Kolik pachů jsou si psi schopni zapamatovat?“, odpověď: olíznutí se…

otázka: „Proč čůráte zásadně na koberec, když je vedle lino?“, odpověď: ukápnutá slina a olizování mojí ruky…

otázka: „Proč štěkáte na pošťáka?“ odpověď: šťouchání packou a čumáčkem do mé nohy (v oblasti kapes)…

Došla jsem k závěru, že veškerá podstata psí existence spočívá v jídle. Zajímá je především co mám v ruce, jestli si dávám něco do kapes, kam přemisťuju misky, co krájím na lince a jestli mi toho dost popadá, co nese naše dítě a proč pořád zavíráme komoru… Každou vteřinou jsou připraveni k „lovu něčeho na zub“ a jsou připraveni zdlábnout prakticky cokoliv…

Jejich hon za potravou mě přivádí k myšlence, co je pro ně vlastně nejlepší? Hledat odpověď u nich samotných už jsem vzdala… jeden z mých psů je prakticky popelnice, která má místo žaludku černou díru – sežere a bez problému stráví cokoliv, ať už granulky, maso, ovoce, zeleninu… bude mu deset let a ještě snad neměl zažívací potíže a to už zbaštil kde co. Měla jsem i psisko, kterému absolutně nesedělo nic jiného než obyčejnější granule (s vyšším obsahem obilovin) – z čehokoliv „lepšího“ zvracel, trpěl průjmy, zácpami, hubnul, nabíral… už jsem chvilkami nevěděla co s ním a pak jednou nebylo moc peněz a koupili jsme pár kilo obyčejných (prémiových) granulí a ejhle, problémy byly pryč! Zůstal na nich už po zbytek svého života, s krásnou srstí a dostatkem energie. Když jsem byla malá, měli jsme doma dva malamuty. Pamatuju si, že tehdy ještě nikde poblíž granule neprodávali a nebo byly moc velkým luxusem a tak psi dostávali většinou vařené maso, těstoviny a zbytky. Věřte nebo ne, pes se dožil třinácti let a zemřel na vrozenou srdeční vadu. Fenka nám odešla v šestnácti a nevzpomínám si, že by kdy byla nějak nemocná. Fenečka honáka, kterou mám doma teď, je zase mlsoun obecný. Granule zásadně nejí a je úplně jedno, jak moc kvalitní jsou a kolik mě stály peněz. Chvilku pomáhalo namáčení a přimíchávání vybraných masových konzerv, ale i tuto habaďůru brzo prokoukla a rozhodla se raději pro dietu… Kdo by nechal hladovět ani ne půlroční štěně, že jo? Tak jsme přešli na syrové maso a máme vystaráno. Holčička je konečně spokojená a žere jak neuvázaná :-)

Je to zvláštní, ale zatím každý z mých psů měl trochu jiné nároky na výživu a tak mě občas zaráží, jak moc se majitelé a chovatelé dokážou na toto téma dohadovat. Většina z nás se snaží dopřát svým miláčkům to nejlepší, ale jak už to tak v kynologii bývá, každý považujeme za „nejlepší“ něco jiného. Nevěřím však, že existuje něco jako univerzální dokonalé řešení pro všechny. Věřím tomu, že je na trhu dost průmyslově vyráběných krmiv výborné kvality a nemám problém jimi krmit svá zvířata, ani je někomu doporučit. Stejně tak vidím přínosy v krmení syrovou stravou a velká většina našeho mrazáku je zaplněna balíčky masa pro psy.

V problematice výživy psů je spousta proměnných. Netroufám si soudit ani hádat, co je obecně „nejpřirozenější“ a „nejvhodnější“ stravou psa. Četla jsem stovky článků, studií a knih o výživě a různých typech krmení psa a přesto nejsem stoprocentně přesvědčena žádným tvrzením. Jediné co mi připadá naprosto nepřípustné, je krmení striktně vegetariánským či snad dokonce veganským způsobem. Pes je masožravec a živočišnou bílkovinu zkrátka potřebuje…

Čas od času nakouknu do diskuzí a velmi dobře se bavím. Granuláři se dohadují, která značka je nejlepší a která má stejnou funkci na trávení psa jako jed na krysy. Barfaři se dohadují o poměru kostí a svaloviny, nebo třeba o tom, jestli kuřecí maso obsahuje kdoví jaké bakterie… V mezičase se dohadují granuláři s barfařema, co je vlastně lepší a ani jedna strana není přípustná kompromisu či ústupku. Zatímco někdo krmí psa granulemi za tři tisíce, jiný k pečlivě odváženému masu přimíchává kvalitní za studena lisované oleje a bio zeleninu takové kvality, která se v mnoha domácnostech nedostává ani dětem!

Je určitě v pořádku, že majitelé řeší obsah misek jejich psů. V dnešní době vyžadujeme po psech výkony, zdraví a kvalitu exteriéru v takové míře, že jim zkrátka musíme dopřávat i odpovídající výživu, avšak mám pocit, že spousta názorů na stravování psů, pramení z lidské tendence tato zvířata polidšťovat.  Kupříkladu většině psů nevadí, že granule chutnají pořád stejně a bez problémů přijímají jeden druh i několik let – za předpokladu, že jim „sedí“. Psi neřeší, jestli dostanou třikrát po sobě hovězí a nevyžadují změnu. Je to v nás zakořeněný pocit potřeby rozmanitosti. Chcete-li se navrátit k oblíbenému příměru – vlčí stravě – ta je také prakticky stejnorodá. Vlk neloví to na co má chuť, ale to na co narazí! Už vidím vlka, který vystopuje srnu, ale pak se se smečkou shodne, že už mají srnčího tento týden plné zuby a radši se poohlédnou po nějakém praseti, ideálně kdyby narazili na nějaké kokosy, páč se některým začíná třepit srst a není zrovna sezóna lososů…

Abych to celé shrnula. Účelem tohoto textu není nikoho zesměšňovat či napadat. Líbí se mi, že se psům a jejich krmení věnuje pozornost a že lidem záleží na výživových nárocích jejich svěřenců. Přesto si nemyslím, že je potřeba zacházet až do extrémů. Kvalitní granule mohou být pro psa plnohodnotnou, zdravou a prospívající potravou, stejně tak jako dobře uvážená doma připravovaná vařená či syrová strava. Jen my sami jsme zodpovědní za svá zvířata a záleží čistě na našem rozhodnutí, čím je budeme krmit. Nejprůkaznějším ukazatelem správnosti našeho rozhodnutí, jsou zdraví, vitální a krásní psi… Řiďme se intuicí a zdravým selským rozumem… psi budou pořád spokojení a nám ubude vrásek :-)