Krátkolebá plemena

__________________________________________________________________

Rozmanitost psích plemen je velkolepá :-). Spousta z nich mě fascinuje, spoustu ani neznám, či na první pohled nepoznám. Nejednou jsem psala a říkala, že mě velice zajímá historie psovitých a u mnoha plemen dumám nad důvodem jejich šlechtění.Co mě opravdu přivádí k zamyšlení jsou tzv. krátkolebá plemena. Známe je všichni, spousta lidí je vlastní, miluje a obdivuje... mám na mysli boxera, buldoka, mopsíka, grifonky, shih-tzu a ještě několik dalších :-).

Zařazení mezi krátkolebá, nebo-li brachycefalická plemena se určuje podle cefalického (lebečního) indexu. Srovnává se poměr délky a šířky hlavy psa, přičemž u krátkolebých plemen má zpravidla šířka hlavy nejméně 80% z její délky. Dolní čelist psů tohoto typu, velikostí odpovídá celému tělu psa, jen je zakulacená a rozšířená, avšak horní čelist je výrazně zkrácená (proto je taky běžný předkus). Krátkolebost je dědičným znakem, který s sebou nese taky slušný výčet zdravotních neduhů. Jde především o problémy s dýchacími cestami (brachycefalický syndrom), rozštěpy, problémy se zuby a další.

Několikrát jsem byla svědkem toho, jak pes s krátkým čenichem trpěl dýchacími obtížemi... hlavně v létě... na jedné nejmenované letní voříškiádě dokonce křísili hned několik dýchavičných buldočků! Co tedy vedlo lidi k tomu, aby tento znak u tolika plemen podporovali? Sepsala jsem si seznam krátkolebých plemen a pročetla si jejich historie. Obecně platí, že krátká hlava se širokou čelistí, je vhodná pro boj kousáním. Německý boxer byl původně psem myslivců a jeho hlavním úkolem bylo zvěř chytit, uzemnit a pevně držet než přijde majitel. Myslivcům pomáhal i bulmastif, který měl stejný úkol, avšak krom zvěře takhle "lovil" i pytláky - nutno dodat, že je dokázal na povel uzemnit a držet na místě, aniž by je poranil. "Chytit a držet" bylo alfou a omegou i pro bordeauxskou dogu, která je považovaná za potomka pradávných válečných psů. Používala se mimo jiné k "odchytu" zlodějů, vojenských zběhů atd.. Později se její barvářské dovednosti a síla uplatnili spíše na divočáky :-). Anglický buldok zápasil nejdříve s býky a později se zapojil i do samotných psích zápasů...Výhoda široké tlamy s dobře rozloženými zuby je tedy jasná :-). Všude tam, kde bylo potřeba "chytit a držet" neměli tito psi konkurenci.

Co ale psíci společenští, u kterých nejde o loveckou ani zápasnickou upotřebitelnost... proč se i u nich tento znak tak vehementně šlechtil?Odpoveď je prostá... roztomilost. Kulatá hlava s kulatýma vyboulenýma očkama je zkrátka prototypem roztomilosti. Je to hlava připomínající hlavu bezbranného mláděte o které je třeba pečovat. Psi společenští jsou (s prominutím) módními doplňky, náhražky hraček a mnohdy i dětí. Jsou to tvorečkové, kteří měli svým vzhledem i povahou těšit a reprezentovat a proto byl jejich vzhled tomuto přizpůsobován. Shih-tzu byl do své podoby šlechtěn velmi pečlivě a cíleně. Byl psem tibetských chrámů a klášterů. Naproti tomu však někteří malí teriéři, brabantík a grifonci byli původně používáni jako lovci hlodavců a měli za úkol kupříkladu hlídat kočáry svých majitelů. Vyloženě společenská plemena s krátkou lebkou jsou king charles španěl, pekingský palácový psík, japan chin, mops, boston teriér... dále pak francouzský buldoček, tibetský španěl... a našli by se určitě i další :-)Exteriér plemen měl kdysi dávno své opodstatnění. Veškeré výrazné plemenné znaky byli šlechtěny za určitým účelem a kvůli úkolům, jenž lidé vyžadovali. Je tedy nutné v současnosti tolik dbát na výraznosti znaků, díky nimž psi trpí zdravotními obtížemi??? To je ta otázka...

Zdroje informací:
www.cmku.cz
www.boxerklub.cz
www.anglickybuldok.com
www.bulmastif.info
www.bordeauxska-doga.cz
www.grifonek.eu
www.veterina-skalka.cz (článek MVDr. Kvapila)
Pro zajímavost můžete mrknout i SEM na muzem osteologie, kde jsou fotografie koster (k vidění třeba i čivava) :-)