Jak jsem vybírala

__________________________________________________________________

Docela často slyším otázku typu: "A co bys mi doporučila za psa?" a většinou na ni nemám odpověď. Před nějakým časem jsem se po rodinné poradě rozhodla o pořízení dalšího psiska a tak vám teď popíšu, jak jsem vybírala já :-).Nejprve jsem si ujasnila, co jsem schopná nabídnout já svému budoucímu hafanovi. Vzhledem k tomu, že už jednoho psa doma mám, nebylo to zase až tak složité:

1, procházky, hrátky na velké zahradě, sportovní vyžití (např. agility)
2, celoroční ubytování ve venkovním výběhu s tím, že přes den smí za námi do domu
3, kvalitní krmení
4, veterinární péči
5, víceméně všechen svůj volný čas :-)

Co očekávám já:

1, střední velikost (20 - 35 kg)
2, akční, pohyblivý, bystrý, inteligentní a temperamentní pes, který má chuť spolupracovat s člověkem
3, vhodný na různé psí sporty (sport. kynologie, agility, frisbee... )
4, vhodný do rodiny k malým dětem

Dále jsem si ujasnila, že chci zvíře s průkazem původu, protože je snáze dohledatelný původ a tím pádem i zdravotní předpoklady daného psa. Stejně tak je mnohem pravděpodobnější, že dostanu psa s povahou a vlastnostmi plemene, které jsem si zvolila, neboť mám zaručené a prověřené předky.

Vzala jsem do ruky encyklopedii. Ta moje je od Esther Verhoef-Verhalen a je šikovně rozdělená podle skupin FCI. Nejdřív jsem to vzala zevrubnou vylučovací metodou. Nechci nic pod 20 kg hmotnosti, takže odpadla skupina 9 (společenská a toy plemena) a 4 (jezevčíci). Chci psa spolupracujícího, beze sklonu utíkat a vhodného na psí sporty, takže dále škrtám skupiny 10 (chrti) a 5 (špicové a primitivní typy). Netoužím ani po loveckém typu psa, poněvadž nemám zázemí ani touhu věnovat se myslivosti, proto přecházím i skupiny 6 (honiči a barváři), 7 (ohaři) a 8 (retrívři, slídiči a vodní psi).Před pár lety jsem měla na několik týdnů doma mladého irského teriéra. Zkušenost to byla k nezaplacení, ale od té doby vím, že teriér k mé povaze nepatří - tedy ani skupina plemen číslo 3 (teriéři) není mým šálkem kávy.

Zbyla mi skupina 2 (pinčové knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi) a skupina 1 (plemena ovčácká, pastevecká a honácká). V obou se nachází plemena služebně využívaná, atraktivní a splňující mé požadavky, ale víc mě to tak nějak od prvopočátku táhlo k té jedničce :-).

Okamžitě jsem vyřadila německého a belgického ovčáka - jednou stačilo :-D. Stejně tak kolie, vlčáky a velké těžké pastevce typu čuvače. Miluju svého Keltíka a nikdy jsem jeho pořízení nelitovala, ale borderku už znovu také nechci - prostě už by to nebyl Kelťa (kdo ho zná, asi chápe, jak to myslím)... a tak se mi ten výběr pomalu zužoval, až mi zůstalo jen pár plemen...

Chodský pes (ten je teda doposud plemenem neuznaným FCI - jen abych někoho nemátla), australský ovčák a australský honácký pes. U všech tří jsem nastudovala historii a původní využití - to totiž o povaze plemene řekne mnohdy víc než popisky v kolonce "povaha". Mrkla jsem i na nějaké diskuze, ale ty bohužel nebývají moc objektivní, poněvadž pro spoustu majitelů jsou právě jejich psi nejlepší na světě a doporučovali by je naprosto každému :-). Choďáček je poměrně mlaďoučké plemeno, které je sice dobrým kamarádem a parťákem ke kdečemu, ale přece jen není tak úplně tím, co bych si představovala.A tak jsem hloubala a bádala a pak taky konzultovala (že ano Verunko :-D) a zvolila honáčka :-). Pokukovala jsem po něm už před devíti lety, kdy jsem si měla pořizovat štěně do školy, ale tehdy se hold nelíbil mojí mamce.

Uvidíme jak dobrou volbou pro mě ACD bude... to se ostatně všichni dozvíme... už několik měsíců mám zamluvené štěňátko a na jaře bych se jej konečně mohla dočkat ;-)